Paní Lenka Kostelná je již třetím rokem (od 01.01.2024) ředitelkou organizace Diakonie Valašské Meziříčí. Jedná se o organizaci, která je jejímu srdci velmi blízká už dlouhou řadu let. Pracuje zde od roku 1997.
Do Diakonie nastoupila po zvažování, zda zůstat v akutní medicíně, kde působila dříve, nebo se vydat do oblasti, která ji lákala tím, že umožňuje být lidem a jejich potřebám blíž. Chtěla mít prostor s lidmi mluvit, což v akutní medicíně často není možné. Z této předchozí praxe si přinesla schopnost rychle se rozhodovat a také porozumění tomu, co lidé prožívají, když jsou nemocní. Chyběl jí však právě osobní kontakt a rozhovory. Proto se přihlásila do výběrového řízení na pozici zdravotní sestry v Diakonii Valašské Meziříčí, kde tuto roli dlouhá léta zastávala.
Dnes působí v jiné pracovní pozici, ale své místo v Diakonii vnímá v podstatě stále stejně. Díky tomu, že je nyní „na jiné židli“, může podporovat to, aby pracovníci Diakonie Valašské Meziříčí dělali přesně to, co kdysi přivedlo do Diakonie i ji samotnou – pomáhat potřebným, mít pro svou práci dobré zázemí a být za ni spravedlivě odměněni. Za velmi důležité považuje vytvářet partnerskou atmosféru mezi klienty a personálem. Tedy takové prostředí, kde pracovníci člověka podporují, pomáhají mu a plně ho respektují jako lidskou bytost. To je i její osobní motivace.
Jaké jsou Vaše koníčky?
Poslední rok jsem se svým koníčkům nemohla věnovat tolik, kolik bych si přála. První rok v pozici ředitelky Diakonie byl velmi náročný – bylo potřeba rychle se zorientovat ve všech procesech, administrativě i dalších záležitostech, které jsou nezbytné pro to, aby Diakonie dál dobře fungovala. Diakonie má ve městě i v celém regionu velmi dobré jméno, a to je vysoký závazek. Chtěla jsem tomu věnovat maximum, a zároveň to nebylo jen o mém rozhodnutí – těch věcí, které je potřeba ošetřit, je opravdu mnoho. Než si v týmu rozdělíme role a já některé věci předám kolegům, kteří je zvládnou lépe než já, chvíli to trvá. První rok je zkrátka náročný, takže koníčky musely jít trochu stranou.
Mým velkým koníčkem je zahrada. Když přijdu domů, hlavně na jaře, snažím se na ni najít čas – a už se mi to zase daří. Jdu do skleníku nebo na zahradu, chodím se psem na procházky nebo vyrážím na kolo. Tam čerpám energii. Velmi důležitá je pro mě také rodina. Mám pět vnoučat a širokou rodinu, takže když přijdou všichni, mám kolem sebe spoustu radosti.
Co je Vaší pracovní náplní?
Moje pracovní náplň je velmi rozmanitá, ale jejím základem je vědět, kam Diakonie směřuje, a tuto vizi sdílet se zaměstnanci tak, aby se k ní mohli připojit a jít společnou cestou. Mám v Diakonii skvělý tým lidí, kteří jsou motivovaní pomáhat potřebným a podporovat je i jejich rodiny. Vedoucí jednotlivých týmů jsou profesionálové se srdcem na dlani, a zároveň dokážou být přiměřeně nároční – vše proto, aby naše služby dobře fungovaly.
Moje role je být lídrem pro ty, kteří se mnou spoluvytvářejí podobu Diakonie. K základům mé pracovní náplně patří také hledání a udržení finančních zdrojů, spolupráce s městem Valašské Meziříčí a dalšími institucemi a podpora tvorby efektivní sítě sociálních služeb v našem mikroregionu. Součástí mé práce je také umět hájit zájmy Diakonie a jít za naším společným cílem – být schopni a připraveni pomáhat lidem v nepříznivých životních situacích, kteří nezvládají samostatný život nebo jsou vážně nemocní.
Jakým způsobem je financována Diakonie Valašské Meziříčí?
Financování je vícezdrojové. Poskytujeme sociální a zdravotní, pobytové, ambulantní a terénní služby a každá z těchto oblastí má odlišný způsob financování. V sociální oblasti jsou klíčové dotace od státu, Zlínského kraje, města a obcí. Klienti si také přispívají na péči, přičemž výše těchto úhrad je stanovena zákonem a vyhláškou. Zdravotní služby jsou hrazeny pojišťovnami, a to výkonově nebo určitou částkou na lůžko a den péče.
Významnou roli hraje spolupráce s dárci – jednotlivci, firmami i nadacemi. V Diakonii máme také vedlejší činnosti, které nám přinášejí zisk. Ten následně vracíme zpět do služeb na jejich rozvoj, případně k dofinancování služeb, u nichž z různých důvodů došlo ke snížení příjmů a které by jinak neměly dostatek prostředků na pokrytí nákladů.
S jakými organizacemi, sociálními službami či dalšími subjekty spolupracujete a proč?
Jako církevní organizace máme svůj dozorčí orgán – dozorčí radu střediska. Tento orgán má nahlížecí a kontrolní funkci, ale nezasahuje do našeho rozhodování. Jsme samostatná organizace a neseme plnou odpovědnost za své hospodaření i fungování. Úlohou dozorčí rady a církve jako zřizovatele je sledovat, zda stále držíme naši původní myšlenku a směřování. Jejich role je především dozorovat, naslouchat a být partnerem ke spolupráci. My sami o tuto spolupráci velmi stojíme, protože z těchto sborů vycházíme.
Diakonie Valašské Meziříčí byla založena sborem Českobratrské církve evangelické v březnu 1993. Máme čtyři duchovní, z nichž někteří působí také jako kaplani. Poskytují duchovní podporu pracovníkům i klientům – pomáhají nám v situacích, kdy řešíme etická dilemata, náročné životní příběhy klientů nebo potřebujeme zpracovat vlastní emoce. Jsou zde pro pracovníky i pro klienty.
Jako církevní organizace spolupracujeme s širokou škálou institucí. Někdy jsme iniciátory spolupráce my, jindy jsme k ní přizváni. Pro zajištění kontinuity péče a správné koordinace podpory jsme v pravidelném kontaktu s nemocnicemi, dalšími sociálními a zdravotními službami i se sociálním odborem města.
Výbornou spolupráci máme s Krajskou nemocnicí Tomáše Bati ve Zlíně, Nemocnicí Agel Valašské Meziříčí, odbornými ambulancemi a praktickými lékaři. Významným partnerem je pro nás také Město Valašské Meziříčí a Mikroregion Valašskomeziříčsko-Kelečsko a mikroregion Rožnovsko – společně se podílíme na vytváření kvalitní a potřebné sítě služeb a na spravedlivém nastavení jejich financování.
Spolupracujeme rovněž s organizacemi podobného zaměření, například s Charitou Valašské Meziříčí či Sociálními službami Vsetín, zejména pokud sdílíme společné klienty. Velmi si vážíme našich dobrovolníků a dobrovolnického centra ADRA – jsou to lidé s velkou vnitřní motivací věnovat svůj čas klientům, ať už přímo ve službách, nebo při úpravách zahrady či v Darovánku.
Nesmírně obohacující je také spolupráce se školami a školkami, které pro naše klienty připravují programy, vystoupení či rukodělné aktivity. Občas nás navštěvují i umělecké a hudební spolky, které klientům zpříjemňují den. Firmy z okolí nám věnují svůj čas i prostředky – pomáhají například s úpravou zahrady nebo malováním prostor. Do našich služeb docházejí také canisterapeuti se psy či fyzioterapeuti, kteří provádí individuální cvičení.
Vzájemná spolupráce a dobré vztahy jsou pro mě klíčovou hodnotou.
Myslíte si, že je duchovní péče důležitá a proč?
Duchovní péče je velmi důležitá, protože představuje výživu pro duši – je to určitá forma léčby i prevence dalšího zhoršení psychického či emočního stavu. Duchovní a kaplani nám dávají naději. Pokud budu mluvit za pracovníky, jejich naslouchání nám umožňuje pojmenovat věci, které nás bolí, a uvolnit to, co bychom si jinak nesli dál. Abychom mohli dlouhodobě pracovat v pomáhajících profesích, je nezbytné čas od času „očistit“ své myšlenky a emoce.
Pro klienty má duchovní péče podobný význam. Mohou otevírat existenciální otázky, což je obzvlášť důležité například v hospici. Silnou a krásnou duchovní odezvu máme také od lidí s mentálním postižením či od klientů v chráněném bydlení. Duchovní za nimi dochází a pomáhá jim řešit otázky běžného života. To, co my řešíme téměř automaticky, mohou klienti s různým typem znevýhodnění, vnímat jako velkou neznámou. Duchovní je provází například v tom, jak se vyrovnat s touhou po vztahu nebo jak porozumět vlastním emocím.
Máme i krásný příklad z praxe – mezi duchovními a jedním párem klientů vznikl vztah, který je doprovodil až ke svatbě. Duchovní péče je tedy průvodcem v citlivých a emotivních obdobích života, kdy by si klienti sami často nevěděli rady.
Myslíte si, že je multidisciplinární spolupráce v týmu důležitá a proč?
Multidisciplinární tým je naprosto zásadní. Člověk má různé potřeby – duchovní, fyzické, tělesné, spirituální i biologické – a každá z těchto oblastí vyžaduje jinou odbornost. Profese jsou specializované a pokud chceme pečovat o člověka v celé šíři jeho potřeb, je nezbytné, aby spolupracoval tým odborníků.
Jaké akce v Diakonii pořádáte pro vaše klienty?
Akcí je opravdu mnoho. Každá z našich dvanácti služeb pořádá vlastní aktivity a programy, které jsou přizpůsobené potřebám jejich klientů. Je to velmi individuální.
Začnu chráněným bydlením, které má deset klientů. Pracovníci zde organizují různé aktivity přímo v rámci jejich bydlení, ale zároveň sledují i společné akce, které se konají v Hospici. Hospic je takovým „centrálním mozkem“ Diakonie Valašské Meziříčí – sídlí zde vedení, máme zde větší prostory i rozsáhlou zahradu, a proto se většina společných akcí odehrává právě tady. Je to místo, kde se všechny služby mohou setkávat.
Nedávno jsme například hostili pěvecké sdružení Valašských učitelek ze Vsetína, které připravilo nádherný koncert. Navštívily nás také děti z mateřské školy. Prakticky každý týden přijde do Hospice Citadela, Domova Rozmarýn nebo Denního stacionáře Dobromysl nějaká mateřská nebo základní škola s programem. Docházejí k nám i dobrovolníci s různými aktivitami, a také členové evangelického sboru, kteří zahrají na cimbál nebo zazpívají.
Dne 7. 6. 2025 jsme uspořádali krásnou akci Den Diakonie. Jde o naši každoroční událost určenou nejen klientům, ale i zaměstnancům. Součástí je také slavnostní přijetí nových pracovníků do služby, které doprovází pan farář. Není to určeno pouze věřícím – účast je dobrovolná. Smyslem tohoto pověření je dát novému pracovníkovi najevo, že je vítán, že je součástí týmu a že prostředí Diakonie ho respektuje a považuje za důležitého.
Jaké služby Diakonie VM poskytuje a jakou mají kapacitu?
V roce 2025 jsme prostřednictvím všech našich služeb podpořili celkem 2643 osob.
Diakonie zajišťuje tyto služby s různou kapacitou. Zde je jejich výčet:
Poradna pro pečující – provázeli jsme 488 osob, které pečují nebo se chystají pečovat o sebe nebo o své blízké
Pečovatelská služba – pečovali jsme v domácím prostředí o 171 seniorů, lidí s postižením a podporovali jsme péčí o domácnost rodinu s trojčaty
Domácí zdravotní péče – zdravotní péči na předpis lékaře jsme poskytli v domácím prostředí 493 nemocným
Domácí hospic – prostřednictvím domácího hospice, ve spolupráci s paní doktorkou ambulance paliativní medicíny, jsme pečovali až do závěru života o 49 osob
Ambulance paliativní medicíny – paní doktorka zajistila nastavení paliativní léčby i léčebný plán péče u 134 pacientů s nevyléčitelným onemocněním
Osobní asistence a odlehčovací služba – poskytli jsme podporu 58 klientům
Do Denního stacionáře Dobromysl docházelo 18 klientů od 60 let věku, kteří potřebují pomoc jiného člověka
V pobytové službě Chráněné bydlení u nás nalezlo bezpečný a vstřícný domov 10 lidí s mentálním či kombinovaným postižením. Máme 10lůžek.
Sociální rehabilitace – na pobočkách v Rožnově a ve Valašském Meziříčí jsme podpořili 58 klientů, kterými jsou dospělí lidí s mentálním postižením
Domov Rozmarýn – domov se zvláštním režimem – svůj domov u nás našlo 74 lidí s Alzheimerovou chorobou a jinými typy demencí nad 60 let věku
Služby v Hospici Citadela:
Lůžkový hospic – starali jsme se o 324 nevyléčitelně nemocných pacientů a jejich rodin.
Odlehčovací pobytová služba a sociální lůžko – ulehčili jsme rodinám a pečujícím péči o 154 + 44 jejich blízkých, kteří potřebují pomoc jiné osoby nebo těm, kteří se nemohli vrátit do domácího prostředí, protože ještě potřebovali zdravotní péči.
Jaké jsou v Diakonii aktivity?
Aktivit je celá řada a jsou velmi pestré. Patří mezi ně různá vystoupení, která připravují děti z mateřských a základních škol. Velmi oblíbené jsou také výlety – naposledy jsme například navštívili hrad Helfštýn nebo Svatý Hostýn.
Každoročně se koná také rekondiční pobyt v Bystřici pod Hostýnem. Organizaci této akce nyní převzal sbor ČCE, ale my zůstáváme jejich partnery a aktivně se na ní podílíme.
Na našem webu www.diakonievm.cz pravidelně zveřejňujeme aktuality o tom, co se u nás děje. Je tam krásně vidět pestrost a šíře všech aktivit, které klientům nabízíme.
Kolik máte přibližně zájemců v pořadníku u jednotlivých služeb Diakonie Valašské Meziříčí?
Hospic Citadela je jednou z našich dvanácti služeb. Počty zájemců se průběžně mění, takže je mohu uvést s odchylkou zhruba deseti osob.
Hospic Citadela
V hospici jsou lidé na sklonku života a jejich stav se rychle mění. S některými z nich spolu prožijeme jen několik dnů, s jinými máme možnost být součástí jejich závěru života déle. Proto je tato služba velmi specifická a citlivá, a nelze hovořit o „pořadníku“. V našem regionu je hospic nastaven tak, aby rodina, která řeší akutní situaci a chce umístit svého blízkého do hospice – a případně s ním být v závěrečných dnech života – měla možnost téměř okamžitého přijetí. Akutní případy přijímáme téměř vždy bez čekání.
Pobytové odlehčovací služby
U odlehčovací služby nelze klasický pořadník určit. Funguje téměř jako „rezervace“. Pečující osoby si často dopředu plánují dovolenou nebo potřebují čas na odpočinek. Například pokud někdo ví, že bude v srpnu čtrnáct dní mimo domov, zarezervuje si u nás místo pro svého blízkého.
Kapacitu plánujeme minimálně tři měsíce dopředu. Situace se však může měnit – senioři mohou být přijati do domova pro seniory, jejich zdravotní stav se může zhoršit nebo mohou zemřít. Tím se blokovaná místa uvolňují a sociální pracovnice s nimi průběžně pracují. Pokud přijde naléhavá žádost, máme prostor ji zařadit, jakmile se uvolní vhodné místo. Smyslem služby je odlehčit pečujícím.
Domov Rozmarýn – domov se zvláštním režimem
Největší problém je v pobytové službě Domov Rozmarýn, která je určena lidem s poruchami paměti, Alzheimerovou chorobou a dalšími typy demencí.
K 1. 4. 2025 jsme navýšili kapacitu o 13 lůžek – ze 42 na 55. Všech 55 lůžek je nyní plně obsazeno. Evidence odmítnutých zájemců (tedy těch, kteří kvůli kapacitě nemohli být přijati) čítá 199 osob.
Tato situace nás velmi trápí. Populace stárne a kapacity domovů nestačí. Stát reaguje se zpožděním – podporuje sice péči v domácím prostředí, ale domovy budou stále potřeba a není dost personálu, aby jich mohlo vzniknout více.
Pro uklidnění je však dobré dodat, že lidé v pořadníku mají obvykle podané žádosti ve více domovech. Když se u nás uvolní místo a sociální pracovnice obvolává zájemce, často zjistí, že už byli přijati jinde. Čísla tedy vypadají dramaticky, ale realita je o něco mírnější.
Terénní služby
Také v terénních službách máme odmítnuté zájemce – kapacity nestačí. Dobrou zprávou je, že Zlínský kraj i město Valašské Meziříčí se rozhodli podpořit navýšení úvazku pro terénní pečovatelskou službu. Zlínský kraj si uvědomuje, že v terénu je nedostatek kapacit. Abychom pokryli potřeby regionu, potřebovali bychom minimálně tři další úvazky. Zde uvádím novinku, neboť jsme byli vybráni jako úspěšný projekt na navýšení kapacity odlehčovacích služeb v domácím prostředí a od 1.4.2026 tak zahájíme prostřednictvím dvou nových úvazků poskytování péče o další klienty. Tyto úvazky budou financovány z Operačního projektu Zaměstnanost plus do září 2028.
Kolik bylo v Diakonii Valašské Meziříčí v roce 2025 zaměstnáno lidí?
Přesné počty uvádíme každoročně ve výroční zprávě. V roce 2025 jsme měli 235 zaměstnanců, z toho cca 175 přepočtených úvazků a 79 dobrovolníků.
Tým pracovníků tvoří také osoby pracující na dohodu o provedení práce. Tito pracovníci nám pomáhají při dovolených, nemocenských, při údržbě budov, zahrad a dalších provozních činnostech. Bez nich bychom se neobešli.
Potýkáte se s nedostatkem personálu?
Je to téma, o kterém se často píše – do sociálních služeb je obecně obtížné získat personál. My však můžeme říct, že služby máme relativně dobře pokryté. I při otevření Domova Rozmarýn jsme neměli problém nabrat nové pracovníky. Věřím, že Diakonie má v regionu dobré jméno a lidé ji vnímají jako solidního zaměstnavatele.
Nedostatek personálu se ale projeví ve chvíli, kdy pracovníci onemocní – často jde o maminky s dětmi. Jako nezisková organizace máme omezené finanční rezervy a dotace jsou přísně kontrolované. Když tedy někdo onemocní, je to problém, protože dohodářů není tolik, aby okamžitě pokryli plný provoz. Klienti však zůstávají a péče musí pokračovat, což je náročné.
S jakými nejčastějšími problémy se v Diakonii Valašské Meziříčí nejvíce potkáte?
-
Trápí nás nedostatečné kapacity v pobytových službách, tzn. nedostačující počet lůžek. Děje se, že nemůžeme ani v naléhavých případech umístit klienta bezprostředně po žádosti o domov nebo po žádosti o odlehčení rodině. Vidíme mnohdy bezmoc pečujících, kteří musí hledat na určitou dobu jiné varianty zajištění péče.
-
V terénních službách, pokud máme výpadky pracovníků kvůli dlouhodobé nemocnosti, tak se velmi obtížně zajišťuje náhrada.
-
Přáli bychom si mít stabilní jisté financování na více let. Doposud platí, že o dotace musíme žádat každý rok a k tomu zajistit přiměřené spolufinancování. Vytváří to nejistotu a brzdí v rozvoji.
-
Problém vyčerpání pracovníků v pomáhající profesi nepatří mezi nejčastější problémy, ale pokud bychom na toto nemysleli a nevytvářeli podmínky, nastávalo by.
Kolik máte v Diakonii VM celkově dobrovolníků a jaká je jejich činnost?
To je krásná otázka, protože dobrovolnictví je pro nás skutečně srdeční záležitost. V roce 2024 jsme měli v evidenci přibližně 90 dobrovolníků a v roce 2025 se jejich počet pohyboval těsně pod touto hranicí. Je to nádherné číslo – dobrovolníci jsou mezi námi přítomní, tvoří s námi komunitu a propojují veřejnost s našimi službami. Nevnímáme to tak, že „oni jsou venku a my uvnitř“ – jsme jedna společná komunita lidí, kteří chtějí pomáhat.
Dobrovolníci k nám přicházejí s velkou motivací a dokážou naše služby doslova rozzářit. Pomáhají s otevřeným srdcem, s jiskrou a radostí. Zároveň jim naše spolupráce umožňuje být užiteční, udělat dobrý skutek a věnovat svůj čas tam, kde má smysl.
Jaká je jejich činnost?
Činnost dobrovolníků je velmi pestrá a vždy vychází z toho, co je baví a co chtějí dělat:
-
Přímá podpora klientů – někteří dobrovolníci docházejí přímo za pacienty, včetně těch v závěru života, což je velmi citlivá a náročná služba.
-
Domovy pro seniory a domov se zvláštním režimem (Rozmarýn) – zde dobrovolníci pomáhají s aktivitami, doprovázejí klienty na výlety, pomáhají s jejich přepravou na invalidních vozících, účastní se s nimi akcí ve městě nebo našich společných programů, například koncertů na zahradě. Bez dobrovolníků bychom nemohli dopřát klientům takový komfort a možnost účastnit se větších akcí.
-
Zahrada a venkovní prostředí – dobrovolníci pomáhají s údržbou zahrady a venkovních prostor.
-
Canisterapie a další zvířecí terapie – docházejí k nám canisterapeuti se psy a občas i jiná zvířata.
-
Darovánek – dobrovolnice zde pomáhají s prodejem, tříděním věcí a provozem obchůdku.
-
Výrobní činnost – někteří dobrovolníci přispívají vlastní tvorbou, například ručními výrobky či dekoracemi. Máme například paní, která označí naším logem skleničky pomocí pískování. Mimochodem tato dobrovolnice získala celostátní ocenění – ČESTNÉ UZNÁNÍ V RÁMCI BEAUTY OF HELP AWARDS 2025, KTERÉ UDĚLUJE NADACE TAŤÁNY KUCHAŘOVÉ.
-
Dobrovolníci z organizace ADRA – tito dobrovolníci mají vlastní supervize a jsou součástí našeho dobrovolnického programu.
-
Terénní dobrovolnictví – někteří dobrovolníci docházejí přímo do domácností klientů nebo s nimi chodí na procházky.
Dobrovolníci jsou pro nás obrovským darem. Bez nich by mnoho aktivit nebylo možné v takové šíři a kvalitě realizovat.
Jaké skupiny lidí v Diakonii Valašské Meziříčí podporujete a aktivizujete?
Podporujeme, aktivizujeme a pečujeme o lidi, kteří mají různé typy postižení nebo onemocnění. Ne vždy jde přímo o postižení – často je to rozdíl mezi tím, jak funguje zdravé tělo, a tělo oslabené nemocí. Vždy ale pracujeme s člověkem jako celkem, a ten může mít různé potřeby.
V chráněném bydlení podporujeme lidi s mentálním postižením. Jsou to lidé, kteří někdy nezvládají složitost světa a potřebují podporu při rozhodování nebo v běžných životních situacích. To je jedna skupina našich klientů.
Další skupinu tvoří senioři a lidé s chronickým onemocněním. U těchto lidí nemluvíme o postižení, ale o nemoci, která jim brání v soběstačnosti a péči o sebe. I zde poskytujeme podporu a péči podle jejich potřeb.
V pečovatelské službě pomáháme také rodinám v náročných situacích – například rodině s trojčaty. Takové případy nejsou časté, ale když se objeví, jsme připraveni pomoci i zde.
Diakonie jako celek se věnuje lidem s chronickým onemocněním, s mentálním postižením, s poruchami paměti i lidem, kteří potřebují podporu kvůli věku nebo zdravotnímu stavu.
Jaké péči v Diakonii Valašské Meziříčí byste dala přednost – pobytové nebo terénní, a proč?
Hospic Citadela je jednou z dvanácti služeb Diakonie Valašské Meziříčí a poskytuje pobytovou péči. Pobytové služby nabízíme také v chráněném bydlení a v domově se zvláštním režimem – Domově Rozmarýn. Kromě toho máme i terénní a ambulantní služby, které fungují v dalších budovách a v domácnostech klientů.
Nemohu říct, že bych některému typu péče dávala přednost. Nejde o to, co preferujeme my – vždy je pro nás zásadní, co potřebuje konkrétní člověk. Když k nám někdo přijde s problémem, který on sám nebo jeho rodina neumí vyřešit, díváme se na situaci jeho očima. Společně s nimi hledáme, co by jim nejvíce pomohlo, jaké jsou jejich možnosti a jaká forma podpory je pro ně nejvhodnější.
Zákon i praxe upřednostňují terénní služby – je logické, že člověk má zůstat doma, pokud je to možné. Když to ale nejde, nastupuje pobytová služba, protože rodina péči z různých důvodů nezvládá. Velmi důležité jsou také ambulantní služby, například denní stacionář, který pomáhá rodinám, jež chtějí o svého blízkého pečovat, ale přes den jsou v práci.
Z pohledu klientů je velkou výhodou, že nabízíme všechny tři typy služeb – terénní, ambulantní i pobytové. Mohou si tak vybrat tu, která nejlépe odpovídá jejich aktuální situaci, nebo je postupně kombinovat podle toho, jak se jejich potřeby mění. Pokud už jsou v pobytové službě, terénní péči samozřejmě nevyužívají, ale mohou těmito typy služeb plynule procházet tak, aby měli vždy zajištěnou potřebnou podporu.
Chtěli byste v Diakonii VM zřídit ještě nějakou další službu? Jakou?
Nejedná se přímo o sociální službu, ale velmi by se mi líbilo zřídit dětskou skupinu. V některých obdobích je nedostatek míst v mateřských školkách a dětská skupina je skvělou alternativou. Viděla bych v tom velký přínos zejména pro naše pracovnice, které odcházejí na mateřskou dovolenou. Pokud by pro své děti nenašly místo ve školce, mohly by využít právě tuto možnost a snáze se vrátit do práce. Brala bych to jako komplexní podporu a benefit pro naše zaměstnance, kteří často řeší otázku, kam umístit své děti.
Pokud jde o novou sociální službu, nabízí se poskytovat podporu pro lidi v domácím prostředí – konkrétně službu podpory samostatného bydlení. Jde o mezičlánek mezi sociální rehabilitací a chráněným bydlením. Pomáhala by lidem, kteří chtějí žít ve svém bytě, ale potřebují podporu, aby to zvládli a mohli se postupně osamostatnit. Po transformaci domovů pro osoby se zdravotním postižením jsme část klientů převzali do chráněného bydlení, ale pro některé z nich je důležitá i sociální rehabilitace. Ta je však časově omezená a nemůže nahradit dlouhodobé doprovázení v běžném životě.
Za velmi přínosné bych považovala také sociálně aktivizační služby pro seniory nebo službu Tísňové péče, která by doplnila naši současnou nabídku. Jsou to však spíše sny a dlouhodobé vize – získat registraci nové sociální služby a následně mít službu zabezpečenou i dotacemi, je dnes velmi náročné.
Mají vaši klienti duševní problémy? Pokud ano, jakým způsobem je řešíte?
Vzhledem k tomu, že máme přibližně 2600 klientů, je přirozené, že se mezi nimi objevují i lidé s duševním onemocněním. Není jich mnoho, ale samozřejmě se vyskytují. Nejčastěji se s nimi setkáváme v terénních službách. Je však důležité říci, že péče o tuto cílovou skupinu je primárně doménou Charity Valašské Meziříčí, která se specializuje právě na podporu lidí s duševním onemocněním. Pokud tedy klient potřebuje odbornou pomoc v této oblasti, směrujeme ho právě tam – stejně jako my máme „ve vínku“ péči o seniory či lidi s chronickým onemocněním, Charita má specializaci na péči o duševní zdraví.
Pokud však tito lidé potřebují pečovatelskou službu, poskytujeme ji naopak my. A pokud potřebují obě služby, spolupracujeme s Charitou i dalšími organizacemi. Spolupráce je v těchto situacích naprosto nezbytná. Někdy se totiž nejprve objeví zdravotní problém, následně sociální či finanční potíže – a tehdy je potřeba zapojit odborníky, kteří mohou pomoci.
Naši sociální pracovníci dobře znají služby v regionu a vždy klienta propojí s těmi, kteří jsou pro jeho situaci nejvhodnější. Duševní onemocnění se může objevit i u klientů v pobytových službách. V takovém případě už Charitu kontaktovat nemůžeme, ale spolupracujeme s lékaři, psychiatry či gerontopsychiatry. Pomáhá také duchovní péče. Lékař může nastavit vhodnou medikaci a klientovi se tak uleví.
Řešení je vždy individuální – podle potřeb konkrétního člověka a s podporou institucí, které mají pro danou oblast nejlepší odborné zázemí.
Jaké je Vaše přání a vize do budoucna?
Ráda se o svou vizi podělím, protože bez ní by neměl fungovat žádný ředitel ani žádný člověk. Je pravda, že je to někdy obtížné – doba se rychle mění a s ní i požadavky, takže občas musíme udělat odklon od původních plánů. Přesto mám jasno v tom, kam by Diakonie Valašské Meziříčí měla směřovat.
Jsme v regionu dlouhodobě etablovaná organizace a moje vize je pokračovat v poskytování služeb, které jsou a budou stále potřebné. Počet seniorů i nemocných lidí roste, prodlužuje se délka života a s ní přibývá i nesoběstačnost či chronická onemocnění. Onkologických pacientů také přibývá. Naše oblast práce tedy bude potřebná neustále.
Mojí vizí je, aby Diakonie Valašské Meziříčí byla i nadále vlajkovou lodí pomoci potřebným – stabilní, kvalitní a respektovanou organizací. Chci, abychom udrželi směr, který máme, a zároveň dokázali pružně reagovat na nové trendy a rozvíjet to, co dává smysl.
Pokud mám být konkrétní, mezi měřitelné cíle patří především udržení všech stávajících služeb, protože každá z nich je potřebná. Velmi bych si přála také zlepšení finančního zajištění, aby naši pracovníci byli skutečně dobře ohodnoceni. Jejich práce je nesmírně náročná a časem se na každém pečujícím podepisuje.
Chci, abychom jim mohli nabídnout nejen spravedlivou mzdu, ale také benefity – například duchovní podporu, vzdělávání, možnosti relaxace a regenerace. Je pro mě důležité, aby měli dostatek energie a motivace pokračovat v této krásné, ale náročné práci.
A mé přání? Aby se společenská prestiž sociálních služeb zvýšila. Dnes je uznání spíše morální – lidé říkají „děláte krásnou práci“, ale bylo by dobré, aby se tato prestiž promítla i do širšího společenského ocenění. Tyto služby jsou akceptované a uznávané, ale zaslouží si ještě větší respekt.