Pan Ondřej Žárský pochází z rodiště Sigmunda Freuda z Moravskoslezského kraje.
Jeho život byl pestrý, ale i velmi složitý. Ve velmi mladém věku přišel o sestru.
Po střední škole začal studoval Fakultu Informačních Technologií VUT v Brně – bohužel s neúspěchem. Naopak pozitivní změny dosáhl při studiu na VŠB – TUO FAST (obor geotechnika), kde obdržel titul Ing.
Mezi jeho hlavní koníčky patří převážně sport. Rád hraje florbal na amatérské úrovni nebo navštěvuje posilovnu. Věnuje se také cyklistice a plavání. Rád se otužuje. V oblibě má i četbu: fantasy + seberozvoj (např. Dan Milmam a jeho Cesta pokojného bojovníka nebo Hovory k sobě od Marka Aurelia). Věnuje se samostudiu psychologie – momentálně se zajímá o
K. G. Junga a prof. Grofa.
V současnosti pracuje na poloviční úvazek jako správce E-SHOPŮ. Extérně pracuje jako lektor programu Blázníš? No a! (www.blaznis-no-a.cz) pro žáky i pedagogy ZŠ a SŠ ve Valašském Meziříčí.
Jak jste se setkal s psychickým onemocněním)?
Už od dětství se v mém životě odehrávaly náročné životní události, které měly velký vliv na můj následující život. Díky životním okolnostem se mě mí rodiče od 9 let snažili vychovávat tak, abych předcházel jakýmkoliv náročným životním situacím a starostem. Avšak s nástupem na vysokou školu, Fakultu informačních technologií v Brně, jsem se setkal se stresem, úzkostmi, depresemi a pocitem, že na tuto školu nemám. V této době mě taky zasáhla má první ataka. Sám jsem své pocity v té době s nikým neřešil a už vůbec jsem nevěděl, jak to říci svým rodičům a zbytku rodiny. Nakonec jsem tyto stavy překonal a po roce nastoupil na stavební fakultu v Ostravě. Tuto školu jsem úspěšně dokončil s titulem Ing. Následně jsme si s kamarádem založili stavební firmu. Celkový rozjezd této stavební firmy a problémy s ní spojené, rozpad partnerského vztahu a starosti v rodině, ve mně opět začaly vyvolávat stresové stavy. Tyto stavy jsem se pokoušel řešit alkoholem a pak i samotným pokusem o sebevraždu.
A tak jsem byl převezen do Psychiatrické nemocnice v Opavě, kterou jsem však záhy opustil a vrátil se do starých kolejí. Návrat do firmy a opětovný stres s tímto spojený, měl však za následek, že jsem se po půl roce opět vrátil zpátky do nemocnice v Opavě, kde jsem pak strávil 3 měsíce. Během této doby jsem měl možnost myslet na to, co bych chtěl dále dělat a také jsem se seznámil s manželi Okáčovými. Manželé Okáčovi jsou také peer konzultanty a v mém zotavení mi velmi pomohli a dodnes pomáhají. Do nemocnice v Opavě pravidelně dojížděli a dělali skupinové terapie. Založili také „Klub otevřeného srdce“, kam jsem po propuštění z nemocnice docházel. Touto cestou bych jim taky velmi rád poděkoval.
Kdy jste onemocněl a jak jste se s nemocí vypořádal?
První známky depresí jsem pocítil po maturitě po přechodu na VŠ do Brna ve 20 letech.
Kdo nebo co Vám v době nemoci nejvíce pomohl/o?
Rodiče a přátelé, kteří se mi snažili pomoci, i když jsem jejich pomoc odmítal.
Sdělte čtenářům jaké jsou klady a zápory nemoci?
Klady – poznal jsem sám sebe, pochopil jsem důležitost pomáhat druhým, nebýt orientovaný pouze na svůj výkon, nemoc mě naučila pokoře a vděčnosti
Zápory – nutnost dodržovat režim, a to především spánkový, kdy si potřebuji ideálně každý den během dne na cca 20 min lehnout.
Kdy jste zjistil, že o sobě budete vyprávět svůj příběh a proč? Kde jste ho již řekl nebo napsal apod.?
S nápadem stát se peerem (člověk, který sdílí svoji zkušenost s duševním onemocněním) mě oslovil kamarád v PNO někdy v roce 2020 a také moje psycholožka paní Eva Klimešová, která mi dala možnost poprvé veřejně mluvit před studenty gymnázia Opava na Slezské univerzitě v Opavě.
Kde všude jste pracoval?
Mám za sebou práci v továrně, na letišti, v zahraničí i korporátu. Podnikal jsem ve stavebnictví, což jsem nezvádl, musel nastoupit na cestu zotavení díky roční práci jako peer s duševně nemocnými v DZR Oáza pokoje (Charita F-M)
Jakým způsobem jste se dostal do Amiky Valašské Meziříčí, případně i na Konferenci ve Valašském Meziříčí?
Holky z Amiky jsem poprvé poznal na SŠ v Šilheřovicích, kde se zúčastnily náslechu našeho programu Blázníš? No a! s kolegy z ostravské organizace Na vlně změny, kde doteď externě působím. Slovo dalo slovo a domluvili jsme se na spolupráci. Bylo to asi někdy ke konci roku 2023 myslím.
Jelikož v organizaci Amika působí pouze srdcařky, přišly s nápadem konference na téma duševního zdraví dětí a okamžitě jsem souhlasil s jejich zájmem o můj příběh.
Co na této konferenci bylo pro Vás přínosem a proč jste zde sdělil svůj životní příběh?
Chci veřejně mluvit o svých problémech, kterými jsem musel projít, abych upozornil na důležitost komunikace. Problémy má každý, akorát je důležité zachytit jejich vážnost, aby nebyly existenční.
Co byste změnil v péči o duševní onemocnění a proč? (Pokud byste měl takovou možnost?)
Reformoval bych přístup ve smyslu návrat ke kořenům – dbát na dodržování cirka-diálního rytmu, navazování zdravých vztahů (rodinných, přátelských a partnerských) a poznání sebe sama. Hippokratés z Kósu prohlásil: „Nemoc začíná ve střevech“. Z mého pohledu léčba deprese souvisí se zdravým mirkobionem, který vylučuje dostatečné množství serotoninu a udržuje, mimo jiné, pozitivní náladu. Místo předepisování léků bych si přál pobyty v lese na boso a řešení příčin svých problémů, né důsledků…
Jakým způsobem byste změnil péči v Psychiatrické nemocnici, pokud byste měl tu možnost ji ovlivnit?
Libí se mí prvotní přístup PNO z 19. století. Pacienti trávili čas starostí o zvířata a byli zapojeni do běžných každodenních povinností. Více slunce, méně léků. Více pohybu, méně času rýpat se ve svých černých myšlenkách…
Jaké jsou Vaše přání a vize do budoucna?
S kolegy z organizace Na vlně změny i s holkami z Amiky se nám daří stále častěji besedovat jak se žáky, tak i pedagogy, zdravotníky a lidmi v sociálních službách. Snažíme se propojovat tyto organizace, sdílet své zkušenosti a posouvat péči o duševní zdraví více do povědomí lidí.
Chtěl bych být v rámci Týdnů péče o duševní zdraví (od 10.9. do 10.10.), spolupořádat více akcí pro destigmatizaci duševních onemocnění.
Co byste chtěl v životě ještě dokázat?
Stát se finančně nezávislý, abych mohl naplno podporovat lidi, kteří mají trápení s duší a také působit v rámci primární prevence mládeže duševního zdraví. Bylo by fajn, kdyby už nikdo další nezažil příliš předčasný odchod svého blízkého 🙂
Odkazy na organizace
