Radkin Honzák se narodil 30.března 1939 v Praze. Je český psychiatr, publicista.Specializuje se na psychoterapii a je zastáncem psychosomatického (biopsychosociálního) přístupu.
Narodil sev rodině lékárníka. Roku 1962 promoval na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze.
Nejprve působil jako sekundární lékař v psychiatrické léčebně v Kosmonosech, v roce 1966 začal pracovat v Ústavu pro výzkum výživy (mj. výzkum spánku a stresu) a po sloučení výzkumných ústavů pracuje v IKEM.
Působí jako ambulantní lékař v centrech IKEM (pacienti s nezvratným selháním ledvin, transplantační program) a REMEDIS.
Pravidelně se na svém blogu vyjadřuje k současnému dění a jako autor je podepsán pod několika populárně-naučnými knihami o psychologii. V roce 2014 vyšla kniha rozhovorů Renaty Červenkové s Radkinem Honzákem s názvem Všichni žijem v blázinci: současnost očima psychiatra.
Od ledna 2020 uváděl v České televizi vlastní pořad Kabinet Dr. Honzáka.
Zdroj informací: Wikipedie
Jelikož jsem viděla řadu dílů pořadu Kabinet Dr. Honzáka v České televizi a také jsem si pouštěla jeho audioknihu „Všichni žijem v blázinci“,rozhodla jsem se pana Honzáka zeptat na několik otázek.
Viděla jsem také v únoru 2020 v TV NOE pořad Kulatý stůl na téma Syndrom vyhoření, kde pan Radkin Honzák mluvil s psycholožkou a spisovatelkou Kateřinou Lachmanovou.
Od té doby jsem toužila po rozhovoru s tak uznávanou osobností, jako je tento uznávaný psychiatr.
Byla jsem moc šťastná, když mně na ně odpověděl. Nyní se začtěte do jeho slov:
Dovoluji si první velmi osobní otázku:
Cítil jste se sám někdy „na psychiatra“?
Měl jsem několikrát skutečný strach ze skutečných věcí, ale v tom vám psychiatr je platný jak pes v kostele, tam pomůže rodina a přátelé.
Současná reforma psychiatrické péče se v mnoha regionech potýká s nedostatkem psychiatrů.
Jak byste motivoval mladé studenty medicíny ke studiu právě psychiatrie?
Současná reforma se potýká především s tím, jak špatně byla připravena a jak ochotnicky je provozována a jistou ironií je, že její odpovědná velitelka, paní doktorka Protopopová, v TV pořadu vyjádřila vlastně svou vděčnost, že lékaři v lůžkových zařízeních se nepřetrhli, aby všechny zběsilé a nedotažené příkazy plnili.
Studenty k výběru oboru motivují hlavně kantoři na fakultě a pak lékaři v rodině a nejbližším okolí. Pokud psychiatrické kliniky nedokázaly několik generací nadchnout, měly by se zamyslet nad tím, jak to zlepšit.
Proč jste si tento obor vybral Vy?
Kamarád mě přesvědčil, abychom pro tentokrát (fiškusoval jsem i jinde) zkusili psychiatrii a tam mě upoutala především osobnost profesora Vondráčka, docenta Dobiáše, docenta Hanzlíčka a mladých asistentů, kterým nás svěřili: Stanislava Grofa Zdenka Dytrycha. A také jsem startoval v době, kdy psychiatrie začínala opravdu být oborem, který nedržel jen pacienty v izolaci a začal je propouštět zpátky do života.
Co byste poradil duševně nemocným v dnešní době Covidu?
Totéž co těm, kteří si myslí, že jsou duševně zdraví: udělejte všechno pro zlepšení své imunity, spěte nejméně sedm hodin, jezte zdravě a chytře, hýbejte se a neztrácejte kontakt se svými blízkými ba ani s těmi vzdálenějšími. Buďte veselé mysli a zpívejte si v koupelně, kde smíte prskat.
Jaké psychické nemoci lze léčit bez léků?
Léčit bez léků je oxymoron, neboli nesmysl. Již Michael Balint hluboko v minulém století řekl, že lékař sám je tím nejvýznamnějším lékem, že by věděl, jak se má dávkovat, jaké má léčivé úřinky, ale také nežádoucí účinky.
Měla jste patrně na mysli psychoterapii, která je velmi vhodná u lehčích a středně těžkých depresí a úzkostných poruch. Jde o míru biologické složky, nakolik je potřeba uvažovat také o biologické (farmaka) léčbě.
Kolik léků (psychofarmak) se podle Vás u nás v ČR vyhodí?
Myslím si, že podobně jako ostatních, dost. Před několika roky jsem měl informaci, že do lékáren se vrací něco za miliardu korun a stejný objem se předpokládá u těch, které jsou zlikvidovány jinak. Nejčastěji je to tak, že obtéže se zlepší, pacient přestane léky užívat a po několika letech je může vyhodit, protože prošla záruční doba.
Proč si myslíte, že pacienti zatajují určité informace o nemoci?
Vždyť to děláme všichni: stylizujem se. Dokud jsem učil na fakultě, říkal jsem medikům: Práskli byste na sebe všechno? Ani náhodou. Napřed je nutné vybudovat atmosféru důvěry, potom mohu začít mluvit o tom, co se mi na sobě nelíbí. A také paměť není nijak spolehlivá – je to nejslabší článek naší rozumové výbavy.
Proč mnoho pacientů podle Vás netouží po úplném uzdravení?
Protože uzdravení může být bolestivější než nemoc. Mnoho pacientů také – nevědomky – se těší z toho, že o ně někdo pečuje. Někdy je doktor jediná blízká osoba. To ho potom nechci ztratit!
Jak se doberete k podstatě nemoci?
Snadno, je to rychlejší než vydělat na nové šaty.
V knize Všichni žijem v blázinci jste zmínil tzv.domino efekt změn? Můžete čtenářům vysvětlit, oč se jedná?
Každá změna má za následek několik dalších. Představte si, že budete chtít večer 20 minut cviřit, protože Vaše páteř už po tom volá velmi usilovně. A pokud si předem nenaplánujete, jak těch 20 minut ušetříte, co obětujete, co vynecháte, co zkrátíte, zjistíte na konci měsíce, že vám chybí 30×20=600 minut, což je deset hodin Když nebyl plán, problémy se nakupily a tak se vrátíme – konzervativně – k původnímu programu a je po cvičení. Proto všechna novoroční předsevzetí končívají už o Hromnicích, ne-li dřív.
V jedné z Vašich knih jste uvedl, že musíte být i tvrdší na pacienty. Proč tedy pacienty tlačíte na pilu?
To není tlak na pilu, to je zásadovost a dodržení správných hranic. Pacienti čekají, že budou přijati vlídně a tak je to v pořádku. Když se ale rozhodnou s vámi manipulovat, je třeba umět říct: dost!
Co Vás v životě nejvíce těší?
Život.
Napsal jste mně email, kde jste uvedl, že se cítíte jako ve skafandru, ptám se proč se tak cítíte?
Já jsem tedy ve skafandru nikdy oblečen nebyl, ale mám pocit, že to je něco, co vám značně omezuje pohyb a oddělujue vás to od lidí, které nemůžete dost dobře obejmout. No a současná pravidla tohle sebou nesou.
Kamarád mně říkal, že kouříte a tak se ptám kolik vykouříte denně cigaret? Uvažujete o tom, že přestanete?
Neuvažuju, protože nekouřím.
Jste velmi známý a výborný bavič v televizi i v rádiích. Ptám se, proč jste nekandidoval na prezidenta ČR?
Necítím se být „bavičem“, mám rád humor, protože usnadňuje mnoho situací, ale nemám potřebu lidi bavit. Na druhou stranu vím, že když přicházím s informacemi, že jsou daleko lépe přijaty a daleko lépe zapsány v paměti, když je u toho sranda. Proč nechci být prezidentem? Asi ze stejného důvodu proč nechci být úředníkem, dokonce ani mzdovou účetní.
Poslouchala jsem Vaši audioknihu (Všichni žijem v blázinci), kde jste mluvil o sociální psycholožce Amy Cuddy . Prozraďte nám čím Vás zaujala.
Jednoduchostí a současně pravdivostí svých postřehů a doporučení.
V knize rozhovorů s Vámi je uvedeno, že máte oblíbený web www.ted.com. Můžete našim čtenářům sdělit proč?
Protože cokoliv jsem tam našel, mělo hlavu a patu a přineslo mi nové poznání. Tam se můžete spolehnout, že nevylovíte žádnou pitomost.
Přeji Vám příjemný večer plný radosti, lásky, dobra a pokoje
Děkuji, jdeme plkat o nové knížce Karla Hvížďaly: Věta jako povolání, sice v malé, ale kvalitní sešlosti. Přeji Vám i všem kolem dobrý čas, pohodu mysli. pevné zdraví a radost! RH
Dana Mičolová