Podnětem k rozhovorům, které připravuje Dana Mičolová, bývají semináře, přednášky či kurzy pořádané  v o.p.s. Iskérka v Rožnově pod Radhoštěm. Nejinak tomu bylo v tomto případě, Dr. Lenka Turková zaujala autorku na kurzu komunikace, a proto ji požádala o rozhovor.

Co byste na úvod řekla o sobě?

Jako klinický psycholog pracuji již od roku 1990.  Přestože svoji práci miluji a velmi mě naplňuje, tak je pro mě  důležité vyvažovat ji aktivitami zcela jiného charakteru. Toto odreagování nacházím především ve svém velkém koníčku – keramice a také se věnuji chovu psů plemene hovawart. Se svou rodinou žiji na krásném místě v srdci jesenických hor na Rejvíze, kde další důležitou relaxací jsou pro mě procházky přírodou, ať už pěšky nebo na běžkách. Díky těmto koníčkům a také díky pestrosti mé práce doufám, že úspěšně předcházím syndromu vyhoření.

Jaké byly začátky vzniku organizace Zahrada 2000?

Zahrada 2000  poskytuje služby lidem s duševním onemocněním od roku 1998.  Vše začínalo „zezdola“, z potřeb samotných klientů.Měli jsme s velmi skromné možnosti a podmínky,ale velký entuziasmus. Jednotlivé sociálně rehabilitační aktivity probíhaly na počátku velmi romanticky, v budově bývalé hájenky.  Všichni společně jsme topili v kamnech na dřevo a to vytvářelo atmosféru velké soudržnosti a sounáležitosti. Tam byly položeny dobré základy pro rovný a zkompetentňující přístup, s vírou v silné stránky každého člověka a jeho vlastní možnosti úzdravy. V následujících  letech již prostory nepostačovaly, a tak se Zahrada přesunula do stávajících prostor v Jeseníku – Dětřichově.  Důležité principy se však podařilo udržet i nadále. Tyto principy se o mnoho let později začaly i v České republice šířit v souvislosti s konceptem zotavení.

Z čeho jste čerpali zkušenosti pro vznik organizace?

Zcela na počátku jsme čerpali ze zkušeností  dvou profesí – psychiatrické a psychologické.  Já osobně jsem vycházela především z reflexe potřeb samotných klientů – bylo zřejmé, že pouze ambulantní péče k lepší kvalitě života lidí s duševním onemocněním nepostačuje, že chybí celý komplex návazných služeb. Mě osobně ovlivnil také pobyt v Camphill Community ve Velké Británii, hlavně při rozvoji  řemeslných dílen v té době.  Významně jsme byli také ovlivněni úzkou spoluprací s holandskými partnery, která byla intenzivně navázána  v roce 2000.

Co bylo v začátcích i v průběhu organizace Zahrada 2000 nejtěžší a naopak co nejlehčí?

Řekla bych, že těžké je udržet stálé financování jednotlivých služeb. Je poměrně jednoduché získat finanční prostředky v rámci jednoho dílčího projektu, těžší je však udržet kontinuitu a návaznost. Vážím si všech organizací, které o toto usilují a nepřemýšlejí pouze z krátkodobého hlediska, kdy  je člověk s duševním onemocněním na rok zaměstnán a po skončení projektu zase propuštěn. Celý proces úzdravy je většinou běh na dlouhou trať a je potřeba postupovat krok po kroku a kontinuálně.

Dalším nelehkým úkolem je budování kvalitního týmu.  Obtížné je pro nás také to, že ač  poskytujeme také zdravotnické služby, nedaří se nám získat možnost financování těchto výkonů  ze zdravotního pojištění. Systém smluv se zdravotními pojišťovnami je již léta zakonzervovaný a neodpovídá skutečným potřebám v regionu.

Co je dle mého názoru naopak nejlehčí, to je samotná práce s našimi klienty, a to přestože jde často o lidi, kteří mají velmi nelehké osudy .

Jaké služby tato organizace nabízí?

Kromě  ambulantních a terénních sociálních služeb pro osoby s duševním onemocněním poskytujeme ucelený systém zaměstnávání s podporou pro osoby se zdravotním postižením, zahrnující odbornou přípravu na zaměstnání, pracovní a dluhové poradenství a podporu zaměstnávání na chráněném, podporovaném i volném trhu práce (na vymezených chráněných pracovních místech  zaměstnáváme 39 osob s duševním onemocněním).

Dále provozujeme nestátní zdravotnické zařízení, především sociálně-zdravotní terénní služby pro osoby v duševním onemocněním na území okresu Jeseník, jehož součástí je tým tvořený sociální, pracovníkem, psychiatrem, psychologem a peer pracovníkem. Významnou součástí našeho systému péče jsou také psychoterapeutické a edukační skupiny.

Naše uživatele a klienty podporujeme, učíme a pomáháme jim, neděláme věci za ně a místo nich. Jsou nám blízké modely komunitní péče s využitím přístupu orientovaného na řešení.

Kdy a jak vznikly pracovní příležitosti pro psychicky nemocné u Vás v jeseníku?

Smysluplná a užitečná práce je pro většinu dospělých lidí významnou  podmínkou  životní spokojenosti. Možnost pracovat považujeme tedy za jeden z pilířů našeho modelu péče. Ve větší míře se nám podařilo tuto ideu zrealizovat kolem roku 2006.  Tyto pracovní příležitosti vznikaly postupně,  s podporou různých fondů a nadací.  Největším pracovištěm je nyní šicí dílna, která se zaměřuje především na šití hraček, dále  prodejna, provoz prádelny a další. Zajímavostí je, že vedoucími těchto všech tří zmíněných provozů jsou lidé, kteří mají zkušenost s duševním onemocněním a dříve byli našimi klienty. Na svých pozicích se velmi osvědčují.

Jakou má práci tzv. peer pracovník, v čem vám pomáhá a kolik jich máte v organizaci?

Náplň peer pracovníků je u nás široká, od předávání vlastní zkušenosti na přednáškách, destigmatizačních akcích a ve školách přes doprovázení nových klientů služeb při vstupu do služby, až po zapojení do multidisciplinárního terénního týmu. Každý peer nemusí dělat všechno, snažíme se peery zapojovat přednostně v činnostech, které jim sedí a ve kterých jsou dobří.  Stále jsme na cestě hledání toho, jaký model zapojení „peerů“ by nám nejlépe vyhovoval.

Je peer pracovník zapojený do multidisciplinárního týmu a jaká je jeho role?

Ano, peer například snižuje novým uživatelům ostych před „odborníky“ a členům týmu naopak poskytuje zpětné vazby „z druhé strany“. Samozřejmě základem je předávání vlastní zkušenosti,  především zaměřené na sdílení toho, co jim samotným v životě na cestě k úzdravě pomáhalo.

Jak a kde byl proškolen?

Pro peery máme jednak systém interního vzdělávání a podpory a současně v této oblasti spolupracujeme s partnerskými organizacemi, např. s CRPDZ, či občas čerpáme vzdělávání v rámci Asociace komunitních služeb v oblasti péče o duševní zdraví atd.

Můžete nám přiblížit příběh člověka, který se v životě velmi posunul?

Těchto příběhů je opravdu hodně. Vyberu jeden, který byl netypický tím, jak proces úzdravy postupoval rychle. Pan  H. žil velmi izolovaně po smrti matky, nekomunikoval s okolím, v podstatě nevycházel  z domu.  Trpěl bludy, trpěl úzkostmi a strachy, kterými byl paralyzovaný. Po návratu  z hospitalizace v  PN, kterou vnímal jako přípravu pro normální život, začal docházet do Zahrady 2000. Nejprve jako klient terénního týmu, postupně se zapojil také do skupinové psychoterapie a začal  čerpat služby sociální rehabilitace. Práci získal po půl roce intenzivní sociální rehabilitace. Zajímavé je, že začal pracovat v prodejně, kde denně trénoval komunikaci s cizími lidmi, což bylo do té doby nemožné. Jezdil  na trhy a dokonce moderoval velký koncert, který jsme pořádali v rámci destigmatizační akce – což bylo jen pár měsíců po návratu z PN. Podobným aktivitám se věnuje stále, je schopný si práci udržet a  žije naprosto normální život. Jako hlavní moment na cestě k úzdravě  popisuje to, že dostal podporu k překonání nutkání k izolaci. Oceňuje šíři nabízených možnosti v Zahradě  a vnímá  ji jako to, co způsobilo tak rychlou úzdravu.

Jakou vizi má vaše organizace?

Rádi bychom dále poskytovali služby, které jsou užitečné a které tvoří ucelený systém a  nabízejí pomoc v té míře, která je nezbytná pro danou etapu úzdravy. Když si představíme životy našich klientů jako „zahradu“, pak je učíme být sami sobě nápomocni a naší vizí je, aby každá „zahrada“ plně rozvinula svůj vlastní potenciál v její jedinečnosti. K tomu, aby naše působení v těchto „zahradách našich klientů“ bylo přínosné, musíme být sehraný tým.

S jakými léčebnami, psychiatry a psychology spolupracujete?

S většinou psychologů i psychiatrů v regionu máme velmi dobrou spolupráci. Řada z nich vidí výsledky této práce ve zvýšené kvalitě života lidí s duševním onemocněním a většinou také i ve snížení počtu hospitalizací. Velmi dobrou spolupráci se daří navazovat také s psychiatrickou nemocnicí v našem regionu.  Domníváme se, že návaznost jednotlivých služeb je velmi důležitá, proto již 2 roky pořádáme tzv. Regionální tým spolupracujících organizací, který se schází 1x za 2 měsíce a kde zveme všechny, kteří působí na poli péče o duševně nemocné. Lidé se zde mohou propojovat, vyměňovat si své zkušenosti a hledat společná řešení.  Dále pořádáme tzv. Bálintovské supervizní skupiny, kde jsou zváni všichni, kdo působí v oblasti péče o duševně nemocné. Supervizi považujeme také za významný nástroj zvyšování kvality naší práce.

Co říkáte na medializaci duševně nemocných?

My se snažím vším,co děláme, budovat pozitivní obraz o duševně nemocných. Míra zapojení uživatelů je u nás tradičně vysoká a snažíme se, aby naše aktivity byly hodně otevřené a transparentní i pro veřejnost. Téměř každý víkend je náš prodejně-propagační stánek na některém z lokálních trhů nebo akci, pořádáme celou řadu akcí pro veřejnost (letní tábor pro děti ze sousedství např.), provozujeme vlastní destigmatizační web destigma.cz. Celostátními mediálními vlnami a senzacemi se popravdě příliš nezabýváme. Vlastním příkladem se snažíme „bořit“ mýty o duševním onemocnění.

Co by se mělo změnit v systému péče o duševně nemocné?

Doufáme, že dojde k lepšímu propojení zdravotních a sociálních služeb. Doufáme, že poskytování zdravotní péče bude možné hradit ze zdravotního pojištění, a že budou podporováni ti poskytovatelé, kteří skutečně poskytují komunitně zaměřenou kvalitní péči.