Rozhovor s ředitelkou Renatou Malinovou
Dětský domov Loreta ve Fulneku existuje od roku 1970, byl však v jiných, již nevyhovujících prostorech. Od roku 2008 probíhala rekonstrukce budovy „vila Loreta“, která byla přestavěna na náklady KÚ Moravskoslezského kraje v Ostravě na současný dětský domov rodinného typu. Jedná se o příspěvkovou organizaci, zřizovanou krajem, jejímž předmětem činnosti je výchova a vzdělávání dětí s nařízenou ústavní výchovou nebo soudně nařízeným předběžným opatřením. Děti jsou zde od 3 do 18, respektive 19 let, nebo do ukončení vzdělávání, nejvýše do 26 let. Do dětského domova Loreta jsou umísťovány děti, jejichž rodiče se o ně z důvodu své sociální, bytové či finanční situace nemohou, nechtějí nebo neumějí starat. Jde většinou o velké sourozenecké skupiny (3 – 6 sourozenců). DD Loreta má kapacitu 32 lůžek, čtyři rodinné skupiny po osmi dětech.
Jak funguje Dětský domov Loreta?
Snažíme fungovat jako běžná rodina. Každá rodinná skupina má své tři pedagogické pracovníky – tety a strýce, kteří se o děti dle režimu a organizačních činností starají. Každé ráno je zde teta, která děti budí, připravuje s nimi snídani a svačinu a dohlíží na jejich odchod do mateřské, základní, případně střední školy. Když se děti vrátí, jde s nimi teta nebo strýc na oběd, připravuje s nimi domácí úkoly, organizuje zájmovou činnost – sport, výtvarka, ruční práce, PC – vše podle zájmů dětí. Odpolední svačinu a večeři si opět děti s vychovateli (tety a strýcové) připravují samy. V sobotu a neděli plánují aktivní činnosti vychovatelé s dětmi – plavání (aquapark Hranice na Moravě), lyžování, bobování Tošovice, bruslení Studénka, Tošovice…V neděli se o celodenní stravu starají děti s vychovateli, musí si nakoupit suroviny, uvařit a uklidit. Režim v dětském domově se velmi podobá režimu v běžné rodině. Každý den mohou děti od sedmi let na samostatné vycházky, navštěvují kroužky ve škole, v ZUŠ, TJ Fulnek.
Jaké aktivity nabízí samotný domov?
V našem dětském domově máme tyto zájmové činnosti – duhová dílna, hra na kytaru, taneční kroužek, logopedie, cykloturistika, míčové hry v tělocvičně ZŠ nebo na naší zahradě. Dětské domovy v Moravskoslezském kraji si pro sebe vzájemně připravují různé, převážně sportovní soutěže – volejbal, nohejbal, florbal, kuličkiáda, plavecká soutěž, stolní tenis, atletika, deskové hry …, kterých se o sobotách a nedělích účastníme.
S jakými problémy se vaše děti nejvíce potýkají?
Někteří lidé si myslí, že dětský domov zabezpečuje děti jen a hlavně po stránce materiální – oblečení, jídlo, zdravotní péče. Ale pro nás je důležitá také výchovně vzdělávací činnost. Děti k nám přicházejí z velmi špatného rodinného prostředí – jsou většinou sociálně zaostalé, nemají základní hygienické návyky, nejsou zvyklé na běžné jídlo (polévka, hlavní jídlo – teplá strava), některé byly zvyklé jen na rohlíky. Rodiče přišli o práci nebo nikdy nepracovali, zadlužili se a přišli o byt, nebo bydleli po ubytovnách, kde neplatili, nebo jsou ve výkonu trestu. Děti nedocházely do školy, žily na ulici, dostaly se do různých pouličních gangů, mají zkušenosti s kouřením, alkoholem i drogami. Tyto děti si k nám přinesly velmi závažné, hlavně psychické problémy. My se snažíme naučit je žít jako v běžné rodině, pomáhat si, starat se o sebe a své sourozence, nakupovat – zjistit co kolik stojí, vařit si, připravovat si snídaně, svačiny, uklízet si po sobě… Děti dostávají kapesné, se kterým se učí hospodařit, připravujeme je na život, až nás po ukončení vzdělávání opustí.
Navštěvují děti jejich rodiče nebo naopak navštěvují děti své rodiče?
Jestliže nejsou rodiče zbaveni rodičovských práv, mohou své děti navštěvovat. Jak často, to záleží na nich. Většinou jsou návštěvy zpočátku časté, tak jedenkrát za týden, ale po určité době už rodiče své děti moc nenavštěvují. Rodiče mají i možnost požádat o krátkodobý pobyt dětí v rodině. Napíší k nám žádost, my požádáme sociální pracovnice OSPOD, ta prověří podmínky, kde rodiče bydlí, zda jsou schopni se o dítě postarat, atd. Tento pobyt může být víkendový nebo prázdninový – 14 dní.
Mají děti možnost jít do náhradních rodin?
Každé dítě v dětském domově může jít do pěstounské péče. Na sociálním odboru krajského úřadu jsou děti vedeny v evidenci pro pěstounskou péči. Většinou je zájem o mladší děti. Bohužel, v našem domově jsou velké sourozenecké skupiny, o které zatím zájem není. Ale máme tzv. hostitelské rodiny, které si některé děti na krátkodobé pobyty berou. Jsou to rodiny, které by pěstounskou péči chtěly zkusit, a tak se připravují. Nebo mají dítě, které s naším chodí do třídy, a rádi si ho na víkend nebo prázdniny vezmou. Vše musí však být podchyceno sociální pracovnicí dítěte.
Jsou ve vašeho domově také děti se zdravotním hendikepem?
Samozřejmě máme i děti se zdravotním hendikepem – tělesné i mentální postižení, od lehkého po středně těžké, máme také děti s psychickými poruchami, které navštěvují psychiatrickou nebo psychologickou péči.
Je důležitý sociální pracovník a co má všechno na starost?
Sociální pracovník je v dětském domově velmi důležitá pozice – komunikuje se sociálními pracovníky OSPODu, státním zástupcem, úřady, policií, u nás má také na starosti zdravotní péči dětí. Je přímo podřízen řediteli a spolupracuje s vychovateli zařízení. Kromě něho je u nás osm vychovatelů a čtyři pedagogičtí asistenti.
Co se stane s dětmi, když od vás odejdou?
Naše děti se připravují na odchod ze zařízení již od 16 let. Učíme je finanční gramotnosti – jak hospodařit, jak se o sebe postarat – vaření, úklidu, praní, žehlení, ale i jak se přihlásit do práce – životopis, pohovor se zaměstnavatelem, jak se přihlásit a proč na úřad práce, co je to ČSSZ. S tím nám pomáhá občanské sdružení Bílý nosorožec z Ostravy, které pro děti z dětskiých domovů domlouvá brigády, rekvalifikační kurzy, shání práci, doporučení atd. Náš sociální pracovník se sociálním pracovníkem OSPODu se snaží sehnat dítěti bydlení a domluvit dítěti práci. Když dítě od nás odejde, jsme s ním ve spojení radou a psychickou pomocí. Poradenskou činnost pro něj vykonáváme první dva roky v běžném životě, potom jej jen sledujeme. Některé děti to mají jednodušší, mají rodinu, do které se vracejí. Jiní se zcela osamostatní a život zvládají dobře. V tomto stádiu je vždy velmi důležité, zda dítě chce pracovat a v práci vydrží. Za svou praxi mám několik případů, kdy děti z dětského domova žijí krásný smysluplný život, mají rodinu, práci. Bohužel znám i takové případy, kdy se děti začnou chovat stejně jako rodiče a jejich děti pak skončí u nás.
S jakými organizacemi, firmami nebo nadacemi spolupracujete?
Aby byla zajištěna sociálně právní ochrana dítěte, spolupracujeme s pracovnicemi OSPOD (orgán sociálně právní ochrany dítěte), který je na spádovém Městském úřadu dle bydliště našich dětí. Sociální pracovnice se seznamuje s programem, podle kterého s dítětem pracujeme, navštěvuje dítě jedenkrát za tři měsíce, povoluje pobyt dětí doma. Taktéž spolupracujeme se státním zástupcem okresního soudu v Novém Jičíně, který kontroluje, zda jsou všechny právní náležitosti dětí v pořádku. Co se týká firem, jde spíše o sponzorskou činnost. Zapojujeme se každoročně do grantového řízení Nadace Tereza Maxová dětem – v posledních třech letech jsme díky této nadaci získali 200 tisíc korun na volnočasové aktivity, organizování prázdninových pobytů pro děti. Dále spolupracujeme s Nadačním fondem Albert – získáváme prostředky pro podporu sportovně i umělecky nadaných dětí, s Nadačním fondem manželů Lýdie a Václava Klausových – získání řidičského oprávnění pro naše dva klienty, s Nadačním fondem EVRAZ Vítkovice Steel – získali jsme finanční prostředky na zrekonstruování zahrady. Spolupracujeme s občanským sdružením VESPOJENÍ – bazárek výrobků našich dětí.
Co Vás osobně na této práci baví, proč jste se rozhodla ji dělat?
Vždy jsem chtěla pracovat s dětmi, mezi dětmi. Tato práce mě baví a uspokojuje, jinak bych ji dělat nemohla. Nejde o práci, kterou začnu v šest a ve dvě odpoledne jdu domů. Děti i zaměstnanci mě potřebují kdykoli – ráno, odpoledne, večer, v sobotu i neděli, ve školním roce i o prázdninách. Naše zařízení je zařízení s celoročním provozem, prakticky nemáme zavřeno. Mám štěstí, že i v rodinném životě mám partnera, který mou práci respektuje a je mi nápomocný v případě potřeby.
Renata Malinová v roce 1986 ukončila studium speciální pedagogiky na Univerzitě Palackého v Olomouci. Od roku 2009 se věnuje dětem s nařízenou ústavní výchovou. Je ředitelkou Dětského domova Loreta ve Fulneku. Neustále si prohlubuje vzdělání – studium psychologie, výchovného poradenství, školského managmentu.
Autor: Dana Mičolová