Je křesťansky orientovaná spisovatelka a publicistka. Vystudovala pedagogickou fakultu obor čeština, hudební výchova. Pracovala jako redaktorka hudebního časopisu Opus musicum, korepetitorka v divadle, umyvačka oken, archivářka, učitelka, redaktorka knižního vydavatelství a domácí učitelka. Pro rozhlasovou stanici Trans World Radio psala a nahrávala příspěvky, čtyři roky vysílala pravidelnou relaci Zadáno pro dámy. V 90. letech byla ředitelkou konference pro křesťanské umělce Hrejte dobře a zvučně. Pravidelně publikuje. Nyní pracuje jako redaktorka www.moje-rodina.cz. Svými fejetony pravidelně přispívá do časopisu Život víry, je dopisovatelkou rodinného magazínu Mařinka.cz. Je vdaná, má dvě dcery, žije v Brně. Zúčastnila se pořadu v televizi Prima „Prostřeno“, který byl publikován dne 27.7.2010, své fejetony natáčí pro Českou Televizi (Sváteční slovo, Křesťanský magazín).
Zdroj informací: cs.wikipedia.org
Hanka Pinknerová je autorkou řady knih. Patří mezi ně: Brusinky, Co Bůh šeptá maminkám (2010), Hořká čokoláda,O dřevěném panáčkovi,Smím být něžná (2005), Budu asi lítat (2010), O světle s Hanou Pinknerovou (2008), O darech s Hanou Pinknerovou (2008), To pravé místo (2008), Schválně jsem zaspala (2009), Nebiblické příběhy (2010), Jedno potěšení týdně, Kuchyňské pohádky (2011), Další porce potěšení (2011), Dvě minuty ticha (2012).
V minulosti jsem měla to štěstí, že jsem mohla být účastna přednášky Hanky Pinknerové v rámci „Týdnů pro duševní zdraví“, které pořádalo naše o. s. Iskérka (www. iskerka.cz), na téma „Odpuštění“. Tehdy mně tato přednáška velmi pomohla k odpuštění jedné osoby, se kterou se mně před 22 lety stal úraz hlavy. I když jsem věděla, že za to nemohla, tak jsem jí celé roky nemohla odpustit, protože jsem měla pocit, že já hrozně trpím a bojuji dlouho se svou nemocí a této spolužačce se při úrazu nic nestalo. Říkala jsem si: „Proč zrovna já? Proč mám takový osud?“
Právě přednáška milé a sympatické Hanky Pinknerové mně velmi oslovila a uvědomila jsem si tak, že spolužačce musím už konečně odpustit. To jsem také učinila. Bylo to pocit, jako když z Vás spadne hrozně těžký balvan, který sebou nesete příliš dlouhou dobu. Já jsem ho nesla téměř 20let. V minulosti jsem s touto spolužačkou nebyla schopná dokonce ani mluvit. Měla jsem v sobě zábranu – pocit křivdy. Vždy, když jsem jí potkala, tak jsem ji pouze pozdravila a to bylo všechno. V současnosti se s ní už dovedu bavit, komunikovat a to hlavně díky tomu, že jsem jí odpustila, i když vím, že za nic nemohla. Prostě taková situace v minulosti nastala a já jsem se s ní příliš dlouho smiřovala a vyrovnávala.
Musím říci, že díky přednášce Hanky Pinknerové jsem si uvědomila, že mám v životě odpouštět daleko více lidem, kteří mně ublížili nebo ubližují. Prostě a jednoznačně naučit se to přijmout, smířit se s tím a zároveň jim odpustit. To je základ, jak může být člověk šťastným, aby mohl jít dál životem.
Jsem moc vděčná za velmi poučnou přednášku p. Hanky Pinknerové, která mně otevřela oči k odpuštění. Proto Vás všechny vyzývám, abyste odpustili i těm, kteří vám ublížili. Pokud u Vás bude neustále narůstat pocit křivdy a neodpuštění čím dál více lidem, tak si na sebe budete nabalovat malé kameny, které přerostou ve velké balvany a pak tu tíhu jednoho krásného dne neunesete, ale odnese to Vaše zdraví. Opravdu jsem to z vlastních zkušenosti na vlastní kůži několikrát zažila a proto Vám tyto informace předávám. Záleží na Vás, jak se k tomu postavíte. Do ničeho Vás nechci nutit, pouze upozornit.
Jelikož mně tato žena velmi pomohla k odpuštění, tak mě napadlo, že bych jí ráda položila několik otázek. To jsem učinila a čekala na její odpověď. Jsem moc šťastná, že se mně ozvala. Obdivuji totiž ženy, které publikují texty a píšou skvělé knihy. Paní Hanka Pinknerová k nim také patří.
Nyní už slíbený rozhovor s touto moudrou a sympatickou ženou, které si velmi vážím.
1) Máte nějakou zkušenost se zdravotně hendikepovanými lidmi? Můžete nám
sdělit nějaký zážitek nebo příběh?
Znám pár lidí, ale nevybavuji si žádný zvláštní zážitek nebo příběh. Snažím se s nimi jednat, jako kdyby žádné znevýhodnění neměli, jsou mi rovnocennými partnery.
2) Myslíte si, že je sociální oblast důležitá a proč?
Nevím, jestli správně rozumím otázce. Myslím, že lidé, kteří jsou nějak zdravotně znevýhodněni, potřebují sociální pomoc. Pak ano, tato oblast je důležitá.
3) Slyšela jste někdy o akci „Týdny pro duševní zdraví“?
Jistě. Organizátoři Týdnů duševního zdraví mi popsali poměrně podrobně, co tato akce obnáší, komu je určena a jaký ohlas v minulých letech měla. Byla jsem velmi poctěna pozváním k přednášce.
4) Jaký máte pohled na duševně hendikepované?
Duševní nemoc je podle mého názoru horší než nemoc tělesná. Není totiž na první pohled vidět, což může vést k mnohému nedorozumění. A duše bolí víc než tělo.
5) Je podle Vás o této oblasti dostatečně informována naše společnost?
Netroufla bych si posuzovat, jak je tomu ve společnosti. Domnívám se, že úroveň znalosti o duševních chorobách obecně není valná.
6) Přibližte nám Vaše začátky s psaním textů a následně s psaním knížek?
Začátek mého oficiálního publikování, tak jak je známé dnes, je spojen s pořadem Zadáno pro dámy na Radiu 7. Scénáře za první rok vyšly v knížce Brusinky, to byla moje první. Již předtím jsem ovšem publikovala jako hudební kritik.
7) Proč vlastně píšete a co Vám to přináší do života?
Psaní mě těší, sama si ujasňuji názory, když je musím srozumitelně a stručně zformulovat. Lahodí mi i reakce čtenářek a čtenářů. Domnívám se, že je to úkol, který jsem přijala od Boha.
8) Co byste si přála změnit u nás v ČR?
Ach, tak daleko se neodvažuju dosahovat. Vím však, co potřebuji změnit sama u sebe.
9) Přednášíte někde? Kde a proč?
Přednáším tam, kde mne pozvou. Většinou na setkáních nebo konferencích pro ženy nebo pro mládež.
10) Jakých témat se Vaše přednášky týkají?
Ráda si připravím jakékoli téma. Většinou mne žádají o témata duchovní, rodinná, motivační, povzbuzující. Letos v létě budu například přednášet na festivalu United ve Vsetíně na téma: Jak důvěřovat Bohu a povedu seminář Tvořivé psaní.
11) Spolupracujete s některými neziskovými organizacemi?
Kdykoli mne nějaká vyzve.
12) Jaký máte názor na adventní a benefiční koncerty?
Je to hezký zvyk.
13) Myslíte si, že jsou důležité a proč?
Je to příjemná možnost jak darovat (nebo získat) peníze elegantní formou bez ponižujícího doprošování nebo trapného pocitu převahy.
14) Je jich dostatek?
To opravdu nevím.
15) Co byste vzkázala čtenářům webového portálu Lidé mezi lidmi, ale také
zdravotně hendikepovaným,sociálně vyloučeným a lidem bez domova?
Nakonec se vždycky něco povede, když to nevzdáte.
Autor: Dana Mičolová