Petr Bazala je talentovaný mladý muž, který se i přes vrozenou oční vadu nevzdal milované hudby, vystudoval konzervatoř, koncertuje a učí hru na klavír a akordeon na Základní umělecké škole Alfréda Radoka ve Valašském Meziříčí. Rovněž doprovází balet a věnuji se kompozici hudby. Vloni se zúčastnil mezinárodní hudební soutěže v americkém Los Angeles a získal první místo. V příjemném prostředí čajovny jsem si s ním povídala o životě, hendikepu, lásce k hudbě i úspěších.
Hudební talent
Petr Bazala má od narození zelený zákal. Od páté třídy se učil hře na akordeon a v sedmé třídě se rozhodl věnovat se hudbě profesně po celý život. Udělal zkoušky a poté vystudoval Konzervatoř Jana Deyla v Praze, která se věnuje vzdělávání pro zrakově postižené děti. „Hraji na akordeon a klavír, na konzervatoři jsem studoval ještě violoncello, ale to neučím. Práce učitele hudby mě baví. Je velmi přínosná, i když hodně náročná, protože děti někdy jednají tak, jak bych nečekal. Ale mám i dospělé žáky,“ říká Petr Bazala. Když si na internetu přečetl, že existuje mezinárodní hudební soutěž v Los Angeles, přihlásil nejen sebe, ale i svou žákyni Elišku Hasalíkovou. Oba byli vybráni v národním kole z celkových dvě stě přihlášených a mohli odjet do Ameriky. „Eliška se velkých mezinárodních soutěží zúčastnila v pouhých deseti letech. Nejen té v Americe, ale i v chorvatské Pule a u nás v Ostravě a vždy se výborně umístila. Co se týče financí, dalo nám to hodně zabrat, protože jsme museli shánět sponzory a finanční pomoc. Sehnali jsme něco od obce Lešná, potom pomoc z firmy LIPTA Vsetín, která mně ušila dva nádherné kostýmy, ve kterých jsem vystupoval v Americe. Oslovili jsme asi 100 firem, ale nic moc se nedělo. Až nedávno po odvysílání pořadu Reportéři, se nám zase ozvalo hodně sponzorů. Ale jinak jsme si museli sáhnout hluboko do kapes,“ vzpomíná Petr.
Co osud dal a vzal
„Nejhorší na nemoci pro nme byly velké zdravotní problémy. Podstoupil jsem hodně operací, které byly mnohdy dosti bolestivé a komplikované, takže jsem si v nemocnici hodně užil. Další daň nemoci je, že když je hodně nebo málo světla, já na ulici nepoznám blízké lidi, dokonce někdy nepoznám ani své rodiče, když kolem nich jdu. Nebo když jdu do obchodu, tak někdy vůbec nevidím na cedule, takže to musím kompenzovat pomůckami.V loňském roce se mi přidal ještě sekundární šedý zákal a problémy se sítnicí. Proto mě zase dvakrát operovali ve Zlíně,“ vyjmenovává Petr Bazala své těžkosti. Ale na druhou stranu uznává, že osud byl k němu i spravedlivý, protože má absolutní hudební sluch a talent „Jsem také daleko citlivější, než bych možná byl, kdybych zrak neměl takto poškozený. I když to někdy vidím i jako nevýhodu. Člověk pak vnímá zlo v okolním světě dosti citlivě. Myslím si, že je tak člověk více citlivý a může napsat více muziky a tvořit více umění,“ uzavírá mladý muž. On sám je k sobě velmi sebekritický a uznává, že i když se mu něco povedlo, má ještě spoustu rezerv. „Když si někdo o sobě myslí, že je dokonalý, tak je pro mě totální nula. Největšími umělci jsou pro mě lidé, kteří jsou sebekritičtí a pokorní. Já nemám rád příliš namyšlené lidi. Já bych takto nechtěl nikdy dopadnout,“ usmívá se.
Citlivější přístup k nemocným
Petr Bazala má štěstí, že má úžasné rodiče, kteří mu hodně pomáhají tím, jak jsou hodní a zlatí. A v neposlední řadě má také bezvadnou přítelkyni Haničku Korbášovou a dobré kamarády. On sám dobře ví, co to je mít v nemoci a postižení kolem sebe blízké lidi. Proto oceňuje neziskové organizace, které se věnují postiženým a lidem. Podporoval by také duchovnější přístup v nemocnicích, aby lékaři nebo lidé, kteří by chodili za nemocnými pacienty, k nim projevili nějaký cit a chovali se k nim srdečně. „Všem bych vzkázal, aby hendikep dokázali přijmout a aby se dokázali chovat jako jiní lidé. Aby si nepřipadali, že jsou méněcenní, ale aby se cítili s ostatními stejně rovni. Podle mě není důležité, jak jsme zdraví na fyzické rovině, ale měli bychom být hlavně duchovně vyspělí. Měli bychom být kvalitní lidé vnitřně,“ říká Petr Bazala na adresu hendikepovaných lidí.
Glaukom (lidově zelený zákal) je onemocnění, při kterém dochází k degeneraci a odumírání zrakového nervu. Protože zrakový nerv v sobě vede veškeré informace o obrazech, které dopadají do našeho oka, jeho poškození má za následek částečnou nebo úplnou ztrátu zraku.
Hlavní příčinou zeleného zákalu a degenerace zrakového nervu je zvýšený nitrooční tlak. Pokud se v oku nahromadí příliš velké množství nitrooční tekutiny, která nemůže odtékat, začne tato tekutina utiskovat citlivé oční struktury, především zrakový nerv. Ten může po určité době i zcela odumřít.
Zákeřnost zeleného zákalu spočívá hlavně v tom, že zpočátku o něm nemocný člověk vůbec neví. Zvýšený nitrooční tlak totiž nepůsobí žádnou bolest ani jiné obtíže. Pokud není člověk vyšetřen lékařem, může si svého onemocnění všimnout až ve chvíli, kdy již přichází o zrak.
Postup ztráty zraku je u zeleného zákalu charakteristický. Nejprve dochází k malým výpadkům v zorném poli, kterých si člověk nemusí ani všimnout. Jak nemoc postupuje, stávají se výpadky v zorném poli již nepřehlédnutelné. Člověk ztrácí takzvané periferní vedení a místo některých lidí a předmětů již vidí pouze stíny a černé skvrny. Pokud oční nerv odumře úplně, dojde k úplné ztrátě zraku. Zelený zákal se dá léčit, ale musí se na něj přijít včas. Jakékoli degenerativní změny na očním nervu jsou již nevratné.
Autor: Dana Mičolová