Jak vnímám ticho? Nesnáším ho. Protože jsem nemocná, bývala jsem v minulosti často sama doma, někdy půl dne, jindy zase celý den. Sama mezi čtyřmi stěnami, se kterými se opravdu nedá mluvit. Ta samota a to ticho byly neúnosné. Manžel byl celé dny v práci a já se trápila, s kým se mám vlastně bavit. Proto jsem si vždy pouštěla rádio nebo nějakou pěknou hudbu. To dělám dodnes a velice ráda. Vždy, když hrálo rádio, cítila jsem, že se mnou někdo mluví, alespoň skrze to rádio.
Je to příšerné, když půl dne nebo celý den nemůžete s nikým komunikovat. Měla jsem pak problém, že ze sebe nedostanu celou větu.Ve společnosti se mně těžce vyjadřovalo, nemohla jsem se vymáčknout, když jsem měla něco vyřídit. Proto jsem z tohoto nesnesitelného ticha musela utíkat z bytu pryč. Jezdila jsem ke svým nebo manželovým rodičům. Vždy jsem k nim jezdila ráda a taky se ráda vracela do našeho bytu a těšila se, až manžel přijde z práce. Pokud rodiče potřebovali pomoci, ráda jsem přiložila ruku k dílu. Pak mně zahřál pocit, že můžu být nějak užitečná a prospěšná. Taky mě potěšilo, že jsem svou pomocí udělala dobrý skutek. Ty se snažím dělat dodnes. Mám radost z každého malého, či velkého skutku, který v životě udělám. Nejlépe to vyjádřil Rabbi Harold Kushner: „Vykonáš-li dobrý skutek, rozlije se v tobě nádherný pocit. Jako by něco v tvém těle odpovídalo a říkalo: Ano, takhle je to správně.“ Citát jsem nalezla v knize Moudrost našich dnů (Helen Exley). Obsahuje výběr nejmoudřejších slov, jaká kdy byla napsána o nejdůležitějších lidských hodnotách – o laskavosti, vytrvalosti, naději a odvaze. Pomůže nám přenést to nejcennější z minulosti do budoucnosti. Dar nevyčíslitelné ceny, dar na celý život. Myslím si, že každý člověk by měl dělat dobré skutky, ať už malé, či větší. On by ten svět pak vypadal daleko lépe, než je v současnosti.
Pak jsem začala navštěvovat občanské sdružení Iskérka v Rožnově pod Radhoštěm, které se stará o psychicky nemocné lidi. Právě tam jsem našla další okruh lidí, které jsem moc potřebovala. Postupně se z nich stali kamarádi a kamarádky, se kterými můžu sdílet různé zážitky, akce, pracovní činnosti a dozvědět se od nich hodně informací i rad, což je úžasné.
Nebýt mé nemoci, asi bych tyto úžasné lidi v životě nepotkala. Ticho v současnosti vnímám o něco lépe, než dříve. Už ho beru spíše jako odpočinek, protože mám každý den kolem sebe lidi a přátele a život mně tak více těší.
Autor: Dana Mičolová