Monika Stehlíková je lektorkou všímavosti/mindfulness. Rovněž je terapeutkou Terapie přijetí a odevzdání ACT a specialistkou pro nadané dospělé a nadané děti. Píše texty i knihy o nadání, mindfulness, školství a vzdělávání. 1.11.2016 vyšla její kniha o nadaných. Jmenuje se Život s vysokou inteligencí. Průvodce pro nadané dospělé a nadané děti. Vyšla v nakladatelství Grada Publishing. Miluje Francii a francouzštinu, psychoterapii ACT i mindfulness, kterým se nyní profesně věnuje, vystudovala ve francouzštině. Určitě je jednou nohou ve Francii a snaží se do ČR přinášet nové věci. Inspiruje se jimi. Přesněji řečeno, pro jejich šíření v ČR čerpá sílu právě ve Francii. Například se to týká mindfulness (všímavosti), Terapie přijetí a odevzdání, tématiky nadaných lidí, pozitivní psychologie, nových směrů a metod v pedagogice i psychoterapii aj. Ráda cestuje, obdivuje umění a ráda píše.
Co si máme představit, když se řekne kurz všímavosti (Mindfulness)?
Techniky pozornosti vědecky ověřené, techniky, které vedou k tomu, že umíme lépe žít v přítomnosti. Klienti si na kurzu osvojují jednotlivé kodifikované techniky, které jsou vždy vysvětleny, včetně vědeckého pozadí, součástí je i sdílení, tipy a doporučení pro každodenní život (jak zvládat negativní emoce, stres, přetížení, jak zvládat problémy ve vztazích aj.)
Jakým způsobem funguje všímavost při depresích?
Úplně jednoduše řečeno, všímavost funguje jako příčina změny, která vede k uzdravení. Deprese je shluk pocitů a myšlenek, určité vidění sebe a světa, pocit bezmoci a sklíčenosti, pasivity, smutku, rezignace aj, a všímavost obecně funguje tak, že se jejím prostřednictvím postupně učíme zaujímat určitý odstup od svých myšlenek a pocitů – a to je právě ono, když získáte odstup od depresivních myšlenek a pocitů, získáte prostor pro změnu a aktivitu, která vás bude bavit a dá vašemu životu nový smysl, rozpohybuje ho. Mindfulness je v následné péči depresivního onemocnění efektivnější než klasická farmakoterapie, vyžaduje však aktivnější přístup a snahu opravdu se vyléčit.
Jaké jsou principy všímavosti?
Přítomnost – přijetí reality takové, jaká je – netlačit tolik na věci – vnímavost – duchapřítomnost – otevřenost – uvědomování si – zpomalit – více prožívat.
Co Vás vedlo k tomu, že jste přijala pozvání na akci Týdny pro duševní zdraví v Rožnově pod Radhoštěm?
Chtěla jsem už delší dobu sdělit, že mindfulness není jen „meditace“ – že je to metoda, která je efektivní v léčbě deprese a která je tedy dnes součástí psychoterapií. A ze samotné přednášky jsem měla velkou radost.
Jak vnímáte medializaci duševně nemocných a celé problematiky psychiatrie a psychologie?
V medializaci jsou velké rozdíly. Co mi vadí, je ale určité nálepkování nebo stigmatizace lidí s duševním onemocněním a neúcta k tomu, že je to nemoc stejně jako někdo má třeba nemocný nějaký orgán. Pro mě je duševní onemocnění prostě kus života, kdy si nevím rady, kdy tápu a trápím se, příliš se odkláním od toho, co je ještě považováno za normální. Určité právo tápat a být nemocný má každý člověk někdy. Život je vlastně velmi těžký. A kdo hraje na druhé, že ne, tak jen předstírá. Na druhou stranu, čím víc se nemocný bude utvrzovat, že se s duševním onemocněním nedá nic dělat, tím víc si snižuje šanci na kvalitnější a spokojenější život. Vnímám, že psychiatrie a psychologie nemají příliš dobrou reputaci v ČR a trochu ztrácejí dech v dnešní hektické době plné změn, nedokáží vždy nabídnout to, co lidé dnes potřebují – a to pak tyto lidi přivádí k různým ezoterickým směrům. Sama se snažím poukazovat na to, že psychologie posledních min. 15 let, ty nejnovější poznatky, mají lidem co nabídnout a jsou mnohem efektivnější než všelijaké ezoterické bláboly (čímž nemyslím spiritualitu pochopitelně).
Máte nějaké pozitivní zkušenosti i ze zahraničí?
Určitě, mindfulness je v zahraničí rozšířená a lidem pomáhá v mnoha oblastech života – v psychoterapii, ale i v osobním životě, ve vztazích, na pracovišti, ve školách pro lepší učení, jako prevence civilizačních chorob, degenerativních onemocnění mozku apod.
Jak vnímáte reformu psychiatrické péče u nás v ČR?
Krok lepším směrem. Ale bude potřeba jít ještě dál.
Jak vnímáte práci neziskových organizací pomáhajících duševně nemocným lidem?
Bohužel jejich práci nemám čas více sledovat. Ale fandím komukoli, kdo kvalitně pečuje o druhé.
Čeho byste chtěla ještě v životě dosáhnout?
Já jsem právě dosáhla důležitého milníku – a to je vydání knihy pro lidi s vysokou inteligencí, pro tzv. nadané lidi a vím od nich, že jim kniha velmi pomáhá cítit se lépe a žít šťastněji, volněji, lehčeji. Asi by se hodilo říct úkol splněn, další cíle nejsou. Ráda bych dál podporovala nadané děti i dospělé v jejich osobnostním rozvoji a také bych ráda dál lidem ukazovala, jak blahodárná je pro ně mindfulness. Nyní diskutujeme s nakladatelstvím Grada Publishing o další knize – chtěla bych psát o moderním vzdělávání, o všímavé výchově, o neuropedagogice a neuropsychologii. Prostě knížku pro učitele a rodiče. Ráda bych také viděla okolo sebe šťastné lidi, kteří jsou sami sebou. To by nám tady bylo všem nádherně. Uvidíme…
Co byste změnila v systému péče o duševně nemocné?
Vnesla bych tam více lidskosti, pozornosti a skutečného pochopení a respektu k těmto lidem. Každého z nás může něco takového potkat, aniž se nadějeme. Takže více soucitu a laskavosti. To stejně uzdravuje nejvíc.
Autor: Dana Mičolová