Psycholog a psychoterapeut Mgr. Daniel Krejcar se zabývá supervizemi pro různé organizace, které pomáhají duševně nemocným. „Supervize je velmi cenná, z mnoha důvodů. Skoro všechny se dají najít v odborných publikacích – prevence syndromu vyhoření, péče o pracovníky, zvyšování profesionality a kvality péče,“ říká D . Krejcar. Podle něj potřebují pracovníci v pomáhajících profesích někoho, kdo jim pomůže podívat se na to, co s druhými lidmi ale i se sebou dělají „tak trochu zvenku“.
Supervize – laskavá a obohacující zkušenost
Daniel Krejcar spolupracuje například s občanským sdružením Iskérka, které pomáhá lidem s dlouhodobým duševním onemocněním. Pro radu a pomoc sem chodí lidé, kteří se dostali do nepříznivé životní situace. „Hlavní a jasný přínos Iskérky je prostě v tom, že vůbec existuje. Dává lidem, kteří by jinak byli jen a jen doma a byli možná chroničtějšími a chroničtějšími psychiatrickými pacienty, možnost vyjít ven, setkávat se a komunikovat s druhými lidmi, bavit se a třeba být i nějak prospěšný jiným. V Iskérce se mohou uživatelé mnohem více dostávat do situací – vztahových, režimových -, které jsou blízko ´normálnímu´ pracovnímu životu,“ hodnotí činnost Iskérky Daniel Krejcar. Vede zde terapeutické skupiny pro uživatele, věnuje se systematickému vzdělávání sociálních pracovníků a pracuje jako supervizor.
Supervize představuje důležitou oblast profesního růstu. Původně byla běžnou součástí poradenství, psychoterapie a sociální práce. V posledních letech je stále více žádána a oceňována i v dalších oblastech práce s lidmi, konkrétně v pomáhajících profesích, medicíně, školství, výchově, managementu, pracovních týmech. „Supervize je nezbytnou podmínkou udržení si ´zdravého´ rozumu a profesionálního, etického konání ve prospěch klienta. Tento způsob práce je také velmi náročný na vztahy v týmu, o které je třeba pečovat, např. právě supervizí,“ uvádí D. Krejcar.
Slovo supervize může vyvolávat představu jakési vyšší kontroly či hodnocení. V koncepci integrativní supervize Českého institutu pro supervizi však supervizí rozumíme bezpečnou, laskavou a obohacující zkušenost. Supervizor má být průvodcem, který pomáhá supervidovanému jedinci, týmu, skupině či organizaci vnímat a reflektovat vlastní práci a vztahy, být u nacházení nových řešení problematických situací. Supervize může být zaměřena na prohloubení prožívání, lepší porozumění, uvolnění tvořivého myšlení a rozvoj nových perspektiv profesního chování. Současně může být supervize také modelem učení z vlastní práce.Cílem supervize tak může být vyšší uspokojení z práce, zvýšení její kvality a efektivity, prevence profesního vyhoření. Je prokázáno, že prostřednictvím „dominového efektu“ může být dobrá supervize prospěšná nejen supervidovanému, ale zprostředkovaně také jeho klientům, žákům, zaměstnancům.
Autor: Dana Mičolová